Myslíte, že jsem to s tou zatáčkou trochu přehnal?

Dneska ráno jedu klasicky svoji linku. Narváno, zpoždění, lidi otrávení, prostě MHD v plné kráse. V zrcátku si všimnu mladého páru, respektive kluka a holky, kteří spolu evidentně jedou, ale drží si odstup asi jako dva státy po diplomatické roztržce. Mezi nimi místo na dalšího cestujícího, oční kontakt nula, romantika nikde.

Říkám si, takhle to dál nejde. Já už za volantem sedím patnáct let a za tu dobu jsem pochopil, že lidi někdy potřebují jen trochu postrčit.

Přijde zatáčka. Normálně bych ji projel v klidu, ale tentokrát jsem lehce přidal. Slečna se zapotácela a opřela se o chlápka vedle sebe. V zrcátku sleduju, jak se na sebe podívali. Teda, ona se nepodívala vůbec, ale on vypadal, že právě zažil nejdůležitější okamžik svého života.

Pak si všimnu, že začal zírat na jejího doprovodného samce. Ten mu pohled oplácí. Aha, takže máme komplikaci. Přemýšlím, jestli mám zastavit a nechat je vyříkat si to, ale nakonec si říkám, že do toho nebudu zasahovat. Nejsem psycholog, jsem autobusák.

Na další zastávce oba vystoupí. Holka s tím svým týpkem, zatímco náš Romeo zůstane ještě chvíli stát u dveří a kouká za nimi, jako kdyby čekal, že se slečna na poslední chvíli otočí a rozběhne se mu do náruče. Pak vystoupí taky.

Zítra jedu stejnou linku. Jestli ten týpek nastoupí znovu a k ničemu se neodhodlá, mám připravenou další zatáčku a tentokrát ho posunu přímo do friendzonu.

Nebo se na to mám vykašlat?